Pevný materiál

Stačí mít auto a setkáte se minimálně se šrouby, matkami a ozubenými koly. Hřebíky zde asi moc nebudou, ale s těmi se setkáte jistě kdekoli doma. I když dnes v moderní době se všechno šije podivnými součástkami a hřebík prostě neuvidíte. Ale to není podstatné, pokud nevíte, co to je, tak se mrkněte na wikipedii, mělo by to tam být. A my ostatní, kteří víme, co to je jdeme dále. Nuže, tyto věci musí být skutečně z kvalitní oceli, jistě to znáte sami, když koupíte kilo hřebíků někde na burze a doma se vám ohýbají sotva se jich dotknete kladívkem.

To znamená, že jste koupili špatný materiál. Nějaké obyčejné, obrazně řečeno, měkké železo. Ano, i to se stává. Kvalitní ocel nevzniká sama od sebe, ale je nutno ji vyrobit. A i když už ji pak máme, jsou do ní přidávány různé příměsi, aby byla ještě tvrdší a pochopitelně pevnější. Může to být chrom stejně jako wolfram. Například, samozřejmě. Takto vyrobená ocel musí splnit přísné podmínky, aby mohla být označena jako skutečně kvalitní a jako taková také prodávána. Označení pak bývá různé, hlavně podle toho, co je do ní přidáno.

Pokud třeba uvidíte někde napsáno 14mov6-3, tak vám to napoví, že tato ocel je obohacena molybdenem a vanadem. Tím získává na kvalitě a také pochopitelně na určité pevnosti jak v tahu, tak tlaku. Tím se klasifikuje do náročných podmínek a tam, kde je zvýšená opotřebovatelnost a kde by běžná ocel nebo železo rozhodně nemohly stačit. S takovou ocelí se setkáte v automobilech, ale také v letadlech nebo na lodích. Prostě všude tam, kde je to třeba. Každý z nás ví, že pokud má tato ocel tyto nároky splnit, musí se také podrobit testům, jak praví zákon, musí projít také zátěžovými zkouškami. Jak se to provádí vám zde již, bohužel, nenapíši, neb počet řádků na článek je omezen, a tak se na to podíváme v některém dalším.