Těžká technika doma

Když jsem se se synem přestěhovala do jednoho malého domečku, který je kousek od města, tak jsem byla velice nadšená, protože jsem ještě stále bydlela s rodiči a s bratrem, kde už bylo opravdu málo místa. Sice jsme tam měli šest místnosti, ale bydlel nás tam celkem šest. Takže je logické, že nikde nebylo opravdu žádné soukromí. Kolikrát jsme se ale naštěstí nesešli všichni doma, takže soukromí docela potom i bylo. Jenomže potom, když mi moje babička s dědou nabídli, že bych se mohla nastěhovat do jejich domku, kde mají vedle ještě dvě volné místnosti. Byla jsem opravdu nadšená a samozřejmě jsem tohle přijmula.

Takže jsem si vzala půjčku dvě stě tisíc korun, abych si to tam taky trochu vylepšila. A samozřejmě, že se k tomu taky potřebuje různá technika. jsme Museli tam taky ještě vykopat bagrem díru, takovou těžkou technikou, aby se tam mohli udělat ještě základy, protože se musela postavit úplně nová chodba. Ta tam vůbec nebyla, takže když jsme si napůjčovali těžkou techniku, museli jsme si taky pořídit různé nářadí a další techniku, se kterou půjde tohle všechno postavit. A taky jsme nakonec museli půjčit takovou velkou technickou sušičku, která vysušila celou novou chodbu, aby tam nebylo vlhko.

Potřeboval se tam dát taky sádrokarton a aby všechno se urychlilo, musela se půjčit právě ta zmíněná technická sušička. Myslím si, že právě díky této technické sušičce se všechno tak o měsíc zrychlilo a posunulo dál, takže jsme se synem asi během tři čtvrtě roku už konečně bydleli ve svém. A je to všechno opravdu prima a jsem ráda, že taková technika existuje, která lidem pomáhá. Když si nyní zpětně vybavuji tu dřinu a tolik techniky, tak bych to už asi znovu prožít nechtěla. Byl z toho takový bordel, že to vidím stále. Ale to se nedalo nic dělat. Chtěla jsem to, tak jsem to vydržela a konečně mám bydlení.